| layout | title | category |
|---|---|---|
post |
Příprava na Olympijské hry 🏅 |
Historické |
Jednoho obyčejného dne v Meziklasí, když se Meziklasané věnovali obvyklým činnostem (směnný obchod emeraldů za chleba, adopce žab, atd.), se vrátil ze světa občan Robin. Donesl novinu, že letošní Olympijské hry jsou zrušeny, což vyvolalo spoustu otázek. Letos jsou Olympijské hry? Co jsou to Olympijské hry? Proč se jich už dávno neúčastníme?
Potíž byla v tom, že nikdo v Meziklasí, co se her týče, nic jiného než kompetitivní konzumaci písku neznal (přičemž je nutno podotknout, že ani v této příliš dobří nejsou). Proto vesnická rada rozhodla poslat do světa dva průzkumníky, aby informace o jiných hrách přinesli a Meziklasí se tak mohlo řádně na Olympijské hry připravit.
Po nějaké době se průzkumníci vrátili s dlouhým seznamem her, které se hrají v jiných vesnicích. Ostatní Meziklasané byli nadšení, až do chvíle zjištění, že seznam obsahuje pouze jména a nikoliv jejich pravidla, na která průzkumníci zapomněli. Naštěstí se Meziklasanům svou vynalézavostí povedlo pravidla her z názvů domyslet.
U této hry byla z názvu pravidla jasná okamžitě -- cílem bylo v určitém časovém limitu ve vymezené oblasti poschovávat co nejvíce věcí. Přes několik pokusů však žádný ze zápasů neměl jasného vítěze, jelikož pokaždé někdo schoval rozhodčímu stopky a muselo se začínat od začátku.
Tato hra ve svém názvu rovnou popisuje celý její průběh, což Meziklasanům značně ušetřilo práci s rekonstrukcí pravidel. K přípravě použili nevyužitou munici své vesnické armády a pole kousek za vesnicí zaminovali.
Ze začátku se zdálo, že nejúspěšnější strategie bude šťouchání klackem do hlíny před sebou. I přes určité výhody (například kypřeni půdy) byla tato metoda pomalá a byla postupně nahrazena válením sudů. Bohužel se časem přišlo na to, že čím byl člověk úspěšnější v hledání min, tím méně... byl.
Aby tedy nedošlo k úplné devastaci obyvatelstva, musela být hra předčasně ukončena a navždy zakázána. Zbytek min bohužel zůstal v poli, čekající buď na šťastného hráče, či na nešťastného kolemjdoucího.
Papírek názvem hry byl poškozen. Posel si sice pamatoval, že chybí dvě poslední písmena, ale už si nepamatoval které. Nakonec se všichni shodli, že je to jasné i bez nich a ze zbytek písmen nepotřebují. A tak Meziklasané solili. Solili vše. Potraviny, silnice (bez ohledu na roční období), stromy, domácí mazlíčky a i sebe navzájem. Protože solení kromě ledvinových kamenů nemělo žádný jiný vedlejší účinek, stala se hra "Solit" nejpopulárnější importovanou hrou v Meziklasí. Občas se stávalo, že někdo začal přemýšlet nad tím, zda jde sůl osolit a dostal existenční krizi. Ta ale po čase přešla a v solení se pokračovalo. Po pár měsících si Meziklasané v solení tak věřili, že se rozhodli příštích Olympijských her zúčastnit. Na vesnické radě byl zvolen dres s nápisem "My jim to osolíme".